Pohádka

15. března 2008 v 11:10 | Dědek |  >>moje kecy
Sice je to mezi mými kecy, ale nenapsala sem to já... je to něco velmi krásného co napsal můj skvělej kámoš a chci aby jste si to taky přečetli
Jednoho krasneho rana kdy vychazelo slunce,které ozarovalo vrcholky hor kterých se odrazelo od snehu jak od zrcadla vstala jedna půvabná divka ze sve postylky ve které si dopravala zaslouženého odpocinku po pernem dnu. Ladnym pohybem vstala prohrnula sve krasne zlatave vlasy a postoupila k oknu aby videla tu krasou přírodu venku. Svet venku se na ni jen usmíval horske potucky se rinuli krajinou jako by někdo tahnul stetcem po platne,rozmanite louky které se rozkladali kam az oko pohledlo byli zelene a posete květinami ruznych barev,tu probeh zajic,tu srnka vsechno se zdalo byti dokonale az na jednu věc. Divka videla tu krasu před sebou ale stihal ji pocit samoty který nemohla příroda zlomit,byl to stesk po lasce,po necem co se neda definovati,po necem co si každý musí pojmenovat sam. Divka se ještě jednou rozhledla a odstoupila od okna se smutym vyrazem v tvari,i kamen by se ustrnul kdyby videl jak se trapi. Dokazi ji někdo pomoci,dokaze někdo aby jeji srdce dokazala potěšil i jen obyčejná jarni příroda?Ano dokaze a nemusi to byt zadny mag který dokaze hýbat vecma a kevitovat,musí to byt pouze lidska bytost schopna citu,musí umet davat a ne jen brat…musí to byt jeji prava laska….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni jestli si navštívil tenhle blog

->klik<- 100% (52)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama